Ráno jsem jel od své dívky z Oder do Ostravy. Dálnice poloprázdná, jelo se skvěle. Jen jsem si všiml hejna větších ptáků ve známé stěhovavé formaci. Letěli na jih. Je jim jedno, že i koncem srpna máme třicetistupňová horka. Nedají se oklamat. Znají datum svého odletu. Vědí, že za pár dnů už by se jim to nemuselo podařit. Nebo by to bylo mnohem těžší. Nad Alpami už brzy může začít sněžit.
Počasí se může změnit během několika dnů a asi se i změní. Tahle horka nemohou trvat věčně. Celé léto bylo horké a suché. Jen velmi málo deště. Celý srpen horko, jen pár nocí bylo chladnějších.
Ptákům je to jedno. Vědí, kdy mají odletět na jih. Kdoví, kam letělo tohle hejno.
Jako když jsem na jaře zahlédl hejno kormoránů. Svým příletem definitivně přinesli jaro.
Miluji zpěv ptáků v časných ranních hodinách. Spávám při otevřeném okně a tak je vždy ráno slyším. Kolikrát mne ten zpěv ráno probudil už po čtvrté hodině. Šel jsem si pak otevřít okno dokořán, abych slyšel ty nezbedníky co nejlépe.
Samozřejmě se pak u toho nedá příliš spát, ale je krásné, poslouchat ten koncert v polospánku.
Někdy v polovině července přestanou ptáci po ránu vyzpěvovat. Nevím proč, možná se přestávají pářit a už se naplno věnují výchově potomstva.
Někdo ten ranní zpěv nesnáší, prý je to jako v džungli. Ano, je to jako v džungli. A je to nádhera.
0 komentářů:
Okomentovat