A vůbec mi to nebylo líto. Byly to těžké roky a vůbec nyní živnostníkům nezávidím.
Jsem teď pravda šťastně zaměstnán už pátým rokem a doposud jsem měl živnost pouze přerušenou. Chlápek na úřadě chtěl nejdříve prodloužit přerušení živnosti, ale pak zjistil nějaké nesrovnalosti se sídlem živnosti. Musel bych přinést potvrzení s razítkem, že na nějaké adrese ta živnost sídlí.
Tak jsem chlápkovi řekl: „Zrušte to“.
Jo. Nasrat. V tuto chvíli si neumím si představit, že bych opět pracoval na sebe. Že bych byl opět živnostníkem. Poté, co byrokratický aparát exponenciálně roste, poté, co úředníci pravidelně přicházejí s nějakými novinkami v zákonech, které komplikují už tak komplikované podnikání.
Copak ti úředníci nechápou, že každý živnostník chce mít jen pokoj od úředníků, jednou měsíčně jim poslat výpalné, aby mohl dále podnikat? Že o živnostníka se nemusí starat? Že se chce starat jen sám o sebe?
Tak složité zákony ohledně podnikání máme snad jen v ČR a některých afrických státech. Všechny ty klacky pod nohy a všechna ta buzerace ze strany úřadů. Kontrolní hlášení, EET, platby záloh sociální a zdravotních, ať už něco vyděláš nebo ne. Žádná dovolená, žádná nemocenská.
Chlápek byl v pohodě, bojoval s klávesnicí. Mlátil do ní hrubými ukazováčky. Myslím, že umím psát asi tak desetkrát rychleji.
Asi už nejsou ani úředníci. Nebo jen zaskakoval za úřednici, která jela na zaslouženou dovolenou do Chorvatska. Psací pero držel jako malíř drží štětec, zhruba v polovině. Jen dvakrát na všechny ty lejstra vepsal datum a svůj podpis. Jakoby maloval na plátno. Možná, že opravdu je malířem. Mohl jsem se zeptat.
Z úřadu jsem odcházel spokojený. Nemám rád úřady a všechnu tu byrokracii, kterou kolem sebe úřady vytvářejí. Jsme národ úředníků. Podpisy, razítka a formuláře. Vzdej se odvolání a lejstro nabude právní moci.
Český národ nechce nic tvořit. Jenom úřadovat a chodit do práce od 8 do 4. Pak zajít do Lidlu (kam jinam, nakupování kdekoli jinde je nedůstojné a potupné) a nakoupit tašky žrádla. Doma to vybalit, něco zakousnout a zapnout televizi. Nebo naopak, nejdřív pustit televizi a vzít si jídlo do obýváku. To aby nám nic důležitého neuteklo. Nejlépe Soukupovy kauzy, nekonečná Ulice nebo televizní noviny. Aktuality o našich životech. Někdo nám přece musí říct, co se děje kolem. Jsme příliš tupí, abychom to vnímali sami.
Úřad je v centru města, hned za úřadem řeka. Moc dlouho jsem tam nebyl. Naposledy snad před rokem, kolem řeky se běžel maraton. To bylo pěkné, letos opět poběžím.
V řece plavaly kachny, kolem posedávali lidi. Všichni jsme koukali na vodu, jak si tam tak plyne. Vodě jsou ukradené lidské malichernosti. Jen si tak teče, od pramene do moře. Má voda duši?
0 komentářů:
Okomentovat